Obálkyknih.cz - Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích

oprava existující anotace, přidání nové anotace

Název:		Mesmeři : příběh jedné stolní společnosti na Moravě
Autor:		Dana Vedra
Rok vydání:
Identifikátory:		9788070285916 cnb003509867

Upravte stávající anotaci nebo vložte anotaci novou.
Anotace:	Hospody, vinárny, šenky, pivnice, hostince, … patřily vždy k charakteristickým rysům české společnosti. Zrodila se zde mnohá kulturní seskupení. Byly zde sepsány slavné, významné texty, jež v mnoha případech představují milníky našich dějin. Zkrátka – ať již chceme či ne, patří do naší národní tradice a mnohem více se zde formovala kultura moderní společnosti než v dobových salónech, jak tomu bylo například v západní Evropě. Židlochovice se proslavily jako místo, kde sídlí lovecký zámek s nádhernými přilehlými oborami, neméně slavný cukrovar. Nachází se zde nepřehlédnutelná dominanta města – most spojující oba břehy Svratky. Nikdy by mě nenapadlo, jak bohatou historii může mít toto malé město. Postupně se mi dařilo odkrývat známá i neznámá fakta z minulosti, které toto území pod rozložitým kopcem Výhonem skrývá. Jedním z nich je i příběh neformálního spolku, jehož členové se nazývali „Mesmeři“. Poprvé jsem na tento název narazila u kronikáře Antonína Flodra, který barvitě popsal v městské kronice svatbu Karla Brabce z roku 1942. Po přečtení celé události, kde se „klub Mesmerů“ vyskytoval čím dál častěji, rostl můj zájem otyto evidentně veselé chlapíky čím dál více. Kdo byli oni Mesmeři? Byl to místní spolek mečířů (dle slova „Messer“)? Či šlo o tajný spolek v době okupace? Kdo se za ním skrýval? Jak je možné, že bylo dovoleno na sklonku dubna 1942, v době snad největšího útlaku v našich novodobých dějinách, takové pompéznosti a okázalosti českého národního uvědomění, mistrně zahalené do obyčejné jihomoravské veselky? Postupně se mi dařilo odkrývat neobyčejně bohatý, pestrobarevný příběh skupiny lidí, jejich osudů, které měly jedno společné – humor, recesi, lásku k vínu a zábavě. Nešlo ale jen o skupinu štamgastů vysedávajících u jednoho stolu. Lidé, hlásící se k tomuto uskupení, vyznávali svobodu názorů, toleranci, své aktivity zaštiťovali dobročinnými účely. Mnozí z nich sloužili nezištně i věcem veřejným, jak se ukáže v následujících kapitolách. Jejich humor byl mužsky zemitý. Pobavil, ale nikdy neurazil. Proto se dodnes mezi pamětníky na tuto společnost vzpomíná jen s úsměvem na rtech.
	Souhlasím s využitím anotace pro potřeby projektu obálkyknih.cz. Obsah neporušuje autorská práva.(povinné)