Obálkyknih.cz - Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích

oprava existující anotace, přidání nové anotace

Název:		Homosexuální partnerství?
Autor:		John R.W. Stott, Rostislav Matulík
Rok vydání:		2000
Identifikátory:		9788085495904 cnb000884655 (OCoLC)84995171

Upravte stávající anotaci nebo vložte anotaci novou.
Anotace:	Objevila se na knižním trhu útlá brožurka anglikánského duchovního, biblisty a představitele evangelikálního hnutí, Johna R. W. Stotta o homosexuálním partnerství. Autor stručným a velmi přehledným způsobem uvádí do problematiky a řeší ji. Tím umožňuje čtenáři rychlou informaci, aniž by to bylo na úkor faktů, se kterými se zájemce má seznámit. Jsou homosexuální partnerství pro křesťany přijatelnou možností?, ptá se (11) a žádá: Rozlišme mezi hříchem a trestným činem, homosexuální orientací a praxí, příležitostnými homosexuálními praktikami a partnerskou homosexuální láskou, analogickou trvalému heterosexuálnímu vztahu (11, 12). Publikace je tedy adresována křesťanům, proto také obsahuje etickou náročnost, která by pro nevěřící sotva přicházela v úvahu. Jako velmi známý biblista se zabývá obligátními místy v Bibli (15-22) a řeší je tímto způsobem: Příběh Sodomy vyjadřuje, že homosexuální chování nebylo rozhodně jejím jediným hříchem, nicméně jedním z více hříchů. Levitikus obsahuje zákaz homosexuálních styků všech druhů. Pavel nemůže být - oproti rozšířenému názoru, že odsuzuje nestoudné orgie, mužskou prostituci nebo zneužívání mladých - vykládán na podkladě několika izolovaných nejednoznačných textů (Řím, 1Kor, 1Tim). Písmo musí být vykládáno ve světle pozitivního chápání sexuality, jak ukazuje Gn 1 a 2. Takový přístup je o to důležitější, že pokoušet se na základě příslušných biblických míst vypracovávat záporné etické normy pro homosexuální praxi by byl hodně obtížný úkol (jak konečně ukazuje současná exegetická literatura). Proto věnuje Stott v následující kapitole pozornost nauce Bible o manželství (23-28). Zásadní poselství Písma o sexualitě, a tím také o homosexualitě, mluví o potřebě společenství pro člověka, o Boží péči při zabezpečení této potřeby a o ustanovení manželství jako jednoty dvou původně fyzicky identických (Adam), pak rozdělených (Adam a Eva), konečně morálně znovu spojených bytostí (budou jedním tělem). Stott to nazývá hlubokým tajemstvím heterosexuální intimity. Anatomická komplementarita je pouze fyzickým vyjádřením duchovní sounáležitosti. Bůh stvořil, řekl, spojil - formuluje Stott takřka heslovitě. Ježíš ve svém komentáři ke Genesi zdůrazňuje, že heterosexualita je Božím dílem, manželství je Božím ustanovením, věrnost v jeho rámci je Božím záměrem. Homosexuální vztah je porušením všech tří bodů. V závěru, který autor čtenáři předkládá, se odvolává na arcibiskupa G. Careye: V celém Písmu ani tradici nelze nalézt sebemenší ospravedlnění pro mimomanželskou sexuální aktivitu, přičemž manželství je Písmem a tradicí chápáno jako monogamní, veřejné, trvalé, fyzicky sdílené spojení muže a ženy. Pak přechází k námitkám, které jsou vznášeny ze strany obhájců homosexuální praxe také v řadách církve a uvádí jich pět (29-40). Jako první uvádí kulturní podmíněnost Písma a odpovídá: Rozhoduje neslučitelnost s Božím řádem stvoření, mluvícím jasně pro manželství. Druhou námitku vyjadřuje otázka, co je pro homosexuála přirozené. Nemůže to být faktická výbava (to by nikdo neuznal u deviací), nýbrž to, co odpovídá řádu stvoření, jak bylo řečeno v předchozím bodě. Třetí námitkou je priorita lásky. Stott odpovídá nejprve empiricky, upozorněním na statisticky potvrzenou promiskuitu. Připomíná také neblahé zdravotní důsledky homosexuálních styků. Po této teleologické pozici přechází na deontologické pole: Láska není absolutní hodnotou, relativizující jakýkoliv další nárok mravního zákona. Čtvrtou námitkou, kterou se zabývá, je požadavek spravedlnosti jako součást lidských práv. Stottova odpověď, adresovaná křesťanům, jak bylo výše uvedeno, je teologická: Lidské bytosti nemají právo nárokovat si, co pro ně Bůh nezamýšlel. Konečně poslední jím uváděnou námitkou je duch evangelia, který přijímá bližního. Ano, uznává autor, ale ne, když pokračuje v hříchu. Po kapitole o AIDS (41-46), ve které uvádí na pravou míru některé mylné názory, jakým je názor, že AIDS je výlučně onemocněním homosexuálů a západní společnosti, nadepisuje závěrečnou kapitolu „Víra, naděje a láska“ (47-56) a chce v ní podat pomocnou ruku homosexuálům, když předtím zamítl jejich praxi. Stott se nevyhýbá neobyčejně obtížné radě žít zdrženlivě (47). Ve světle Božího zjevení je takový životní sloh nutný, a proto je také možný. Rozhoduje nosná síla víry, nikoliv argumenty světa, sebelítost, fantazie probouzená pornografií, nedocenění moudrosti Zákona a podpůrné milosti. Častou otázku, zda se lze homosexualitě odnaučit, doprovází odpověďmi příznačnými pro obhájce homosexuální praxe: není to možné, ani nutné, ba ani morální. Autor nechce být laciným optimistou a ptá se: Kdy Bůh pomůže při „uzdravování"? Jistě eschatologicky, ale zaznamenatelné jsou pohyby žádoucím směrem už nyní, i když pomalé, nejisté a nespolehlivé. Se zřetelem k teorii sociální etiologie homosexuality jsou terapeutickou nadějí hluboké nesexuální vztahy ke stejnému pohlaví, a to by mělo být významným úkolem církve. Požadavek přátelství stejného pohlaví je pro ni vážným mementem, neboť odmítání lidí s homosexuální orientací je moderní analogií biblického odmítání malomocenství. Autor se tedy k homosexuální praxi staví z křesťanského hlediska, vypracovaného především ze stránek Písma, které vykládá mnohem jednoznačněji než mnozí katoličtí publicisté, záporně. Na druhé straně od církve téměř přísně žádá dohánět zameškané: vytvářet skutečně hojivé prostředí, nejen speciálně eticky, nýbrž také obecně spirituálně. Měřeno na katolické produkci je Stott kompatibilní spíše s magisteriálními než morálně-teologickými, zejména pak exegetickými postoji, ačkoliv je sám biblista. Pro katolického čtenáře je sympatické, že na několika místech cituje uznale katolické prameny. Předností je také nemalý poznámkový aparát a seznam literatury. Jistou jednostrannost lze pociťovat nad výlučně anglickými prameny. Pro rychlou, ale dostatečně obsažnou informaci o současné problematice této ožehavé otázky jak v řadách církve, tak mimo ni, lze tuto brožuru vřele doporučit.
	Souhlasím s využitím anotace pro potřeby projektu obálkyknih.cz. Obsah neporušuje autorská práva.(povinné)