Obálkyknih.cz - Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích

oprava existující anotace, přidání nové anotace

Název:		Ještě se mi líbí na zemi
Autor:		Skála, Ivan; Doubek, František
Rok vydání:		1998
Identifikátory:		9788086117119 cnb000538209 (OCoLC)42029824

Upravte stávající anotaci nebo vložte anotaci novou.
Anotace:	O Ivanu Skálovi se říkalo, že šlápl na hrdlo své písni a obětoval ji do služeb chvíle. Sám ostatně tuto charakteristiku podporoval. Zatímco však jeho kritikové (dokud ještě nějací byli; nemám totiž na mysli karikatury supů, kteří se vrhají na vše, co jim umožní získat zasmrádlý drobek z panského stolu) službu současnosti považovali za degradaci, poklesek, výprodej talentu, Skála se k ní hlásil s hrdostí. Existuje vůbec poezie nečasová? Nadčasová jistě. Poezie, která se nestydí za záhon, na němž vyrostla, vstupuje právě díky časovosti do nezapomnění. Poezie, jež se tváří, jako by pro ni hodinky netikaly, se při porodu nenadechne. To je v nejlepším případě „věčné“ veršování do památníčků, to je ta „pohádka mládí, která se nevrátí“ ani za císaře pána, ani za tatíčka Masarýčka, ani za Emila I., ani za Jakeše, tím méně za Emila II. A v horším případě jsou to opusy sběratelů alpakových cen a devizových pochval, kteří po materiální stránce žijí náramně časově, aby podvedenému publiku předstírali, že jim z hlavy trčí anténa zastrčená do Všehomíra. Pořadatelé této sbírky dosud nevydaných básní Ivana Skály se básním časovým, spjatým s mravní bídou restaurace kapitalismu, nijak nevyhýbali. Ani by neuspěli – básník žijící v nuceném ústraní, opuštěn bývalými nohsledy i „přáteli“, kritikou i krkavci (ti odtáhli na lukrativnější loviště a vyrojili se teprve při pohřbu; jejich nekrology zůstanou trvalým dokumentem polistopadové zhovadilosti), nemohl jinak než dennodenně přemýšlet o katastrofě, která postihla hlubinu jeho bezpečnosti. A tady jsme se dočkali největšího překvapení. Místo ukřivděných častušek a planých jeremiád jsme v pozůstalosti nalezli ucelený obraz světa, v němž je sice zoufalé básnit, ale v němž je přece nutno žít a dovést do konce zápas s černým andělem, ještě než budeme tiší a doslovní, ještě než pozpátku odcouváme k hlíně. Zcela zřetelně rozeznáme, kdy verše vznikly. Tato doba, doba Buckinghamů a Jagů, jim však volky nevolky vystavuje vízum do budoucnosti. A v ní již nebude místa pro vlky.
	Souhlasím s využitím anotace pro potřeby projektu obálkyknih.cz. Obsah neporušuje autorská práva.(povinné)